V Jinolicích se Sindynkou

04.08.2009 10:36

Omlouvám se za mé pánečky, ale někdy je to s nimi opravdu na dlouho a tak jsme se teprve teď dostali k tomu, abychom vyslali do světa info o dovolené v Jinolicích. No já si pořád říkám, že je lepší pozdě, ale přece, než vůbec. No svatá pravda. Ale pojďme tedy k té naší dovolené, kterou jsme si užili společně se Sindynkovcema v Českém ráji.

Ani nevíte jakou jsem měla radost, když jsem se doma dozvěděla, že má páneček zařízenou dovolenou a společně všichni vyrážíme na 4 dny k Jinolickým rybníkům. Mohutné přípravy (jak kdybychom jeli asi na 2 měsíce) vyvrcholily ve středu odpoledne a následující den už jsme se hnali směr Jičín. Hned jak jsme přijeli, tak nás přivítala kámoška Sindynka a naši přátelé Verča a Míša. Ti okupovali kemp už od středečního odpoledne a ani nevíte, jak jsem se na ně těšila. Hned jsme si se Sinďou podmanili nejbližší (a někdy i poněkud vzdálenější) okolí našich stanů a hned bylo o zábavu postaráno. Odpoledne jsme vyrazili i k vodě, protože počasí bylo krásné a nevykoupat se prostě nešlo. První den jsme pak zakončili grilováním a já i páníci jsme si to dokonale uživali.


koupačka na Branžeži

Druhý den nám také sliboval krásné a slunečné počasí a tak jsme naplánovali koupačku na Branžeži a po cestě zpět výlet na Drábské světničky. Jak se řeklo se i stalo a po chvíli cesty autem jsme se mohli konečně vyvalit u vody. No co vám budeme povídat. Se Sinďou a pánečkama jsme si úžasně zaplavili, zaházeli aportky a došlo i na nějaké potápění. To když jsem se snažila vylovit klacek ze dna. Nevím proč ti pánečci tak vyjeveně koukali, když jsem jako správný potápěč vzala čáru ke dnu a zmizela komplet pod vodou. Přece jsem Vižla ne? A oni se pořád něčemu diví. Pánečci se pak snažili nachytat co nejvíce bronzu a po obědě jsme vyrazili směr Drábské světničky a vyhlídka Mužský.

Následující den už ale počasí nebylo tak přívětivé a začalo pršet. Takže jsme vymysleli výlet do Středověké krčmy v Dětenicích, kam za námi přijeli i Atosek s Darpem a Andy s Davidem. Takže už jen to, že jsem se zase mohla vidět s láskou Atoskem, mne dokonale uspokojilo a vůbec nás nemohlo rozhodit to, že místní obsluha chtěla přidat do jídelníčku vižlí steaky na česneku. To by si mohli zkusit a viděli by, čeho je vižla schopná. Každopádně jsme si to odpoledne všichni náramně užili a hlavně pánečci se v krčmě pomněli do sytosti a „nažrali a nachlastali“ se co hrdlo a středověk žádá.


Airinkovci na Hrubé Skále

V neděli jsme se pak všichni vypravili na Hruboskalsko, kde jsme mimo jiné navštívili i hrad Valdštejn, jenž byl založen roku 1260 předky pánů z Valdštejna a je považován za nejstarší v Českém ráji. Cestou jsme potkali několik úžasných vyhlídek a také (podle nadšení a mlaskání pánečků) jednu z bezkonkurenčně nejlepších houbových bramboraček pod sluncem.

Moc děkujeme Verče, Míšovi a Sindynce za skvělou dovolenou, kterou jsme si s nimi opravdu užili a doufáme, že zase brzy někam vyrazíme. Taktéž zdravíme naše přátele Atosdarpáky do Slatiňan a jsme moc rádi, že mohli dorazit za námi do Dětenic, kde jsme si to tak užili.

Mějte se krásně přátelé …. Zdraví Airinkovci

PS: Mrkněte na foto zde a fotky od Sindynkovců jsou zde.

—————

Zpět