Novinky v novém roce aneb Po dlouhé době zase článek

24.02.2010 13:44

Bílo, bílo a zase bílo …. tak by šlo jednoduše popsat situaci, která na mě a páníky čeká pokaždé, když za poslední měsíc a půl vyrážíme na prochajdy. Ovšem rozdíl mezi mnou a páníky je v tom, že já se vůbec netěším, až ten super sníh roztaje, protože se v něm dá přece tak krásně lítat, válet, skákat, blbnout a taky hlavně hrabat.

To páníci už jsou skoro na nervy z toho čekání na sluníčko, aby ten mokrý sníh konečně zmizel z lesů, luk, chodníků a dvorku. No chápete je? Přece když vyrážíme ven s kámoškou Žofkou a nebo s Angie, tak se snad nedá ani popsat, jak se v tom sněhu vyblbneme. Pravda ale je, že zase páníci jsou v té bílé kaši většinou dost pomalí a musíme na ně pořád někde čekat. To je teda taková otrava, že by jste nevěřili. Ale asi víte o čem mluvím že?

Ale ještě než přidám pár řádek o tom jak se nám daří, tak se hluboce a pokorně omlouvám vám všem za mě i moje páníky, jelikož jsme tedy pěkně zanedbali moje stránky. Až jsem se úplně vyděsila, když jsem viděla datum posledního článečku. Ale já těm pánečkům dám co proto, aby se to už neopakovalo. Pohrozila jsem jim, že je nebudu poslouchat (což taky poslední dobou mírně praktikuji) a podívejte, hned to jde.


Petra, Láďa a Rex a já s paničkou

Ale abych se vrátila zpět. Ono se toho u nás vlastně ani moc nového a zvláštního neděje, takže není ani dvakrát o čem psát, ale nebojte se, že nějak zahálíme a nebo se válíme doma u kamen. To právě naopak. Třeba zrovna v sobotu jsme měli parádní lítáníčko s Rexem, Angie a hádejte ještě s kým? No přece s mou láskou Atoskem a Darpem. Přes dvě hodiny u Kochánovických rybníků asi není třeba popisovat, načež jsme v neděli dorazili s Rexem a Angie ke Kochánovicům ještě jednou a tříhodinovou prochajdou jsme to vzali přes rozhlednu Báru a do Rabštejnské lhoty. Fotky sem dáme co nejdřív, aby jste se mohli pokochat.


rozhledna Bára - unikátní dřevěná samonosná konstrukce
ve tvaru trojbokého jehlanu a vnitřním točitým schodištěm

Docela často se vídám i s kámoškou Žofkou, což je moje suprová vižlí kámoška co bydlí o ulici vedle. To takhle jednou zase krásně nasněžilo, že by nám to mohl závidět i děda Mráz a druhý den jsme právě se Žofkou zase vyrazili na prochajdu. Pánečci ale i s nějakýma divnýma prknama a ještě si je přidělávali na nohy. No nejsou občas divní, říkám si? Ale nakonec jsme se Žofkou byly ubezpečeny, že se jedná o jistý dopravní prostředek zvaný běžky a že na nich pánečci budou daleko rychlejší než doposud v těch závějích. No fakticky že jo. Konečně jsme nemuseli na pánečky pořád někde čekat a upalovali jsme to sníh nesníh jako správné vižly. Doma jsem pak padla na gauč a usnula zaslouženým spánkem.

Pořád se tedy u nás něco děje a prochajdy, blbnutí a vyhrabávání myšiček ve sněhu je stále mou pravidelnou každodenní aktivitou. Takže se těším zase s vámi někdy někde naviděnou a zdravím všechny mé zpřátelené čtyřnožce i jejich páníky.

Ahooooj Airinka

—————

Zpět