Nové zážitky a Vánoce

06.01.2009 13:48

To by jeden neřekl, co dá práci dostat ty mé páníčky k tomu, aby mi konečně pomohli a dali na mé stránky zase nějaké povídání o mých dobrodružstvích a úžasných aktivitách. Já jim říkám pořád, že by to takhle nešlo, ale oni se pořád vymlouvají na to, že když nespím, jsem jak z divokejch vajec a když spím, tak jsou rádi že mají chvíli klid. No musíte je omluvit. Ale já je tedy vůbec nechápu. Asi nějak nevědí, že my Vižly jsme od přírody úžasně hravé a vytrvalé stvoření, že?

 

A tak tu pořád běhám, skáču, hraju si a vůbec dělám samé blbosti. A aby to nebylo páníčkům líto, tak se je snažím zabavit taky co to jde. Ještě by mě pak pomluvili, že si ráda hraju sama a oni mě vůbec nemusí hlídat a jsem hodná. Nejradši si hraju s gumovým prasátkem, to je moje nejoblíbenější, ale taky mě baví se přetahovat s páníčky. To se kolem nich musí chvíli lítat a štěkat tak dlouho, dokud prostě nejdou ke mně a pak už to jde samo.

 

Ještě než vám krátce popíšu co jsme podnikali na Vánoce, tak se musím trochu pochlubit. Spím v posteli!!! Zdravím tak všechny mé bráchy a ségry, kterým se tohoto cíle také podařilo dosáhnout. No však jsme se na tom snad všichni v Praze domluvili ne? Tak přeji aby to vyšlo všem. Můj recept je ten, že se musíte pravidelně v noci vzbudit, nejlépe tak kolem jedné až druhé ráno a knikat a snažit se dostat na postel tak dlouho, až to vyjde. A ono to vyjde to mi věřte. Páníkům to vydrželo asi tři dny a pak mě vzali k sobě. To je pro mě nejúžasnější pocit, když můžu spát pak u nich a zanoruju se někam  pod peřinu a spím tak klidně do devíti hodin (pozn. Aby zase neřekli že je brzy budím). Večer ale pořád způsobně usínám v pelíšku. To jako zatím musím, ale však není všem dnům konec, že?

 

Také jsme byli zase za nějakým divným pánem v bílém plášti a prý že jdeme na nějaké očkování či co. No ale budiž. Panička říkala, že už pak budeme moci chodit na delší procházky a taky k jiným pejskům. Tak tím mě dostala na svou stranu a šli jsme 29.12. na očkování. Sice mi zatajila, že mi tam budou chtít i stříhat drápky, ale nakonec jsem to zkousla statečně a všichni mě chválili. No ještě aby ne že jo. To bych jim pak ukázala co Vižla dovede.

 

Ale to už se pomalu dostávám k těm Vánocům. Teda nejdřív jsem vůbec nevěděla jako co to Vánoce jsou, ale teď už se těším na ty další. Panička s pánečkem mi stále říkali, že už se moc těší na Vánoce a jestli já taky, ale tak co jim má na to jeden pes říct. Myslela jsem, že to přijde nějaký super psí kámoš a ono pořád nic. A ještě pořád mleli něco o nějakých dárečkách pod stromečkem. To spíš ten stromeček mě zajímal víc a vůbec nechápu, že na mě většinou volali to ošklivé „Fuj“ a „Nesmíš“, když tam na něm visí plno houpacích věciček a třásniček.

 

Byli jsme na svátky v Trutnově u paniččiných rodičů a normálně tam mají kozu, slepice a kočky. No to mě podržte. Očkování jsem měla naplánované až před Silvestrem, ale i tak jsem se musela alespoň z dálky podívat co že to má být zač. No jako musím říct, že koza nic moc. Ta se přede mnou schovala a asi si moc hrát nechce. Její smůla. Zato slepičky se mi líbí moc a určitě se na mě těší až zase přijedu. To já na ně taky … hehe baf. Ale kočky sou na mě ještě moc rychlé. Ale já jim ukážu až budu větší. Sice nevím proč se jedna tak divně hrbila, když mě viděla a pak utekla, ale třeba budeme časem kámoši.

 

Ovšem ještě dva kámoše jsem poznala. Páníček říkal, že to jsou kapři. No koukala jsem na ně jak zjara, ale normálně byli oba ve vodě a ještě v takový studený, no fakt. Ti se mi teda nelíbili vůbec. Nechápu, jak se můžou v takové zimě ještě koupat. To já radši rychle vždycky mizím do teplíčka. Ale když jim to nevadí, tak já jim to rozmlouvat nebudu. Ale jinak tedy musím říct, že jsem si tenhle poznávací zájezd po zvířátkách moc užila.

 

No ale stejně nejhezčí byl ten očekávaný večer. Od paničky jsem věděla, že dostanu nějaký dáreček pod stromeček a tak jsem se moc moc těšila co to bude zač a hlavně jestli se to bude dát sníst. No já to veděla. Sama jsem si to rozbalila a normálně tam bylo vepřové ucho. No páááání a dááámy to si nechám líbit klidně každý rok, nebo i každý den. Hraček mám plno, ale tohle je vynahradí všechny. Vyhrála jsem si s ním snad hodinu a ještě jsem ho neměla snědené. Holt páníčci vědí co na mě platí abych dala chvíli klid. No musím jim udělat taky radost že jo, i když samozřejmě radost rozdávám všem na počkání celý den i v noci. Teď už tedy vím co to jsou Vánoce a jaké krásy skrývají.

 

Dále vám ještě musím povědět o mé první delší procházce a taky o tom divném studeném bílém „brrr“, čemu se prý říká sníh.  Jo a taky o první psí kámošce. Takže brzy zase napíšu … baf haf vaše Airinka

—————

Zpět