My a novinky ...

16.02.2009 20:40

Zdravím všechny pánečky a psí kamarády. Doufám, že jste na mne nezapomněli i když jsem se tu dlouho neukázala. S pánečkama jsme ten náš webík trochu zanedbali, tak se omlouvám. No prý má páneček i panička spoustu práce a učení. To bych teda chtěla někdy vidět co to je, že z toho dělají takový problém. Ale pravda je, že mě už nechávají docela často samotnou doma. O víkendech jsme zase většinou pryč, tak ten měsíc co jsme nepsali musíme rychle dohonit. Stalo se toho u nás docela dost a trochu vám tedy povyprávím.

Byli jsme spolu na spoustě super vycházkách, doma už zůstávám často sama, za pamlsek jsem i poslušná :), stále si někde hrajeme a hlavně, to se podržte, mi vypadly první zoubky. Ale tak teda postupně. Teď jsme zrovna přišli z venku a už tam zase skoro tři dny leží ta bílá a studená hmota. No mě se tak líbilo krásné jarní počasí, co bylo. To jsme šli na procházku kolem Labe a bylo tak nádherně. Dokonce jsme potkali i pár pejsků a to bylo žůžo. Ovšem nejlepší na tom bylo, jak se na mne každý usmíval a říkal jaká jsem krásná. Jsem samozřejmě moc krásná slečna, ale to jsem se i já občas styděla. Nejsem ještě na takové množství komplimentů zvyklá no. Ale už si zvykám :) Proto musíme chodit hodně mezi lidi že jo.

Byli jsme taky na výletě na Kunětické hoře. Jestli někdo pojedete někdy kolem Pardubic, tak se tam určitě zastavte a nebo rovnou pojedem spolu, ne? Hned jak jsme se tam ale šli projít, potkali jsme něco hrozně divného, co mělo na hlavě takový divný špičatý uši. Prý to jsou parohy, ale já stejně nevím co to je a hlavně k čemu. To musí hrozně překážet při očmuchávání jinejch pejsků ne? No nakonec jsme se dozvěděla, že to je jakýsi jelen. Ale to nebylo vše. S ním tam bylo skoro to samé ale s těmi parohy úplně zahnutými až skoro k hlavě. A teď se podržte. Jako chovnou oboru jelenů a srnek to beru a že jsou zvyklí na lidi a nechají se skoro pohladit to taky. Ani mě se nebáli. Ale proč tam s nimi je taková divná velká slepice, co má ještě k tomu krk jak deset jezevčíků? To mi hlava nebere. No byl to pštros. Tak jsme se seznámili, ale mě s teda vůbec nelíbil a radši jsem k němu moc nešla. Pak jsem ale už vyrazili nahoru na hrad a to už bylo v pohodě. Potkali jsme i štěně retrívra a taky jsme se podívali na vyhlídku.

No všechny vycházky tu ani vyjmenovat nemůžu, ale musím se pochlubit s jednou co jsme byli tady kousek u nás. V lese jsme totiž potkali dva parádní maďaráky. Byla to Enji a Sauron a je jim oběma kolem dvou let. No na mě sice trochu velcí ještě, ale už se těším až budu jako oni. To už pak budu dospělá a budu si moct dělat, co chci :) Páníčci mě taky skoro pokaždé už pouštějí z vodítka a to si pak ty procházky ještě víc užívám. Však já jim neuteču a chodím pořád s nima. Páneček se mě snaží i občas předběhnout jako že závodíme, ale už mu v pohodě stačím. Teď jsme zase byli v lese a nejvíc mě baví aportovat klacíky. To je vážně super zábava. A ty uličníci páníci se mi i schovávají. To najednou jeden z nich zmizí a já hledám, ale to mě pak čeká i nějaká odměna a je to moje nejúžasnější hra venku. Jakmile slyším hledej, tak jdu na věc a nedám pokoj dokud někoho nenajdu. Někdy to s páníkama taky zkuste, je to fakt zábava. Doma pod peřinou to prostě není ono no.

Taky jsem si už docela zvykla být doma sama. Jsem sama prakticky každý pracovní den dopoledne, i když se mi to občas ještě vůbec nelíbí, ale co má chudák pes dělat. To víte, že si ještě občas štěknu, to se musí. Musí přece všichni vědět že jsem doma sama. A co tak doma dělám? No nejlepší je okusovat kaktus a taky už sem přišla na to, jak si pěkně pohrát s gaučem. I špulky s nitěmi se mi velice líbí a dají se i žrát. Akorát jsem zcela omylem rozbila skleničku. Ale když ji nechají na kraji linky, kde může sama od sebe spadnout, tak já za to vlastně vůbec nemůžu. Jinak tu mám samozřejmě hračky a taky PET lahve, které jsou fakt super.

Ale abych hlavně nezapomněla. Vypadly mi první zoubky. Dva malé řezáčky nahoře i dole už nemám a pomalu se mi klubou nové. Ostatní už asi taky nebudu mít dlouho. No ale můžu teď alespoň víc kousat a mám alibi ne? Rostou mi zuby. Ale největší radost z toho měla asi panička. Nevím co jí na tom teda tak vzalo, ale musela si ty moje zubáky hnedka schovat a pořád mi teď leze do tlamky a kouká, jestli mám všechny ostatní a jestli nebude nějaký nový objev.

S nadějí teď zase budu vyhlížet nějaké to sluníčko a konečně i teplíčko ( i když to nevypadá nadějně zatím) a dám zase vědět, co se děje a co podnikáme. Díky všem co mi píšou na stránky a odpovídáme jak se dá, tak když tak chvíli strpení. Mám vás ráda a haf baf, krásný zbytek týdne přeje Airinka a pánící.

—————

Zpět