Jsou mi 4 měsíce ...

26.02.2009 14:39

 

Oznamujeme všemu světu, že 23. února 2009 jsem já, Airinka, oslavila celé 4 měsíce od chvíle, kdy jsem se poprvé protáhla na tomto světě a mohla u sebe cítit teplo mojí maminky a mých sourozenců. Moc se těším, až je zase někdy všechny potkám a hned jim dám za odměnu velikou pusu alespoň přes celé ucho. Hodně se toho za ty čtyři měsíce událo a tak vám všem alespoň ve zkratce řeknu, co to bylo.

Nejdříve pár statistik:

  • Dne 23.10.2008 jsem se narodila v Praze u paní Kolaříkové mé mamče Rebečce a tátovi Ronovi ještě spolu s pěti sourozenci. Bohužel tomu asi osud chtěl, ale kvůli srdeční vadě mojí sestřičky nás nakonec zbylo jen pět. Dva bráchové Ozzy a Dusty, já a ségry Amy a Norah.
  • V 1.týdnu jsem vážila okolo 850g, ve 2. týdnu 1,4kg, v 6.týdnu už 4,4kg a před odběrem 6kg. Nyní mám 50cm na výšku a 12kg váhy. No modelka ne?
  • Dne 8.11.2008 jsem se poprvé podívala na svět mýma modrýma očima a řeknu vám, že jsem se nestačila divit. Ještě že nás takových bylo víc.
  • Dne 15.11.2008 se přijela k nám do Prahy podívat nějaká divná dvounohá stvoření, která si se mnou ale hrála a obdivovala mě snad víc než ostatní a bylo to moc fajn. No samozřejmě to byli moji budoucí páníčci Milan a Evča.
  • Dne 8.12.2008 jsem podstoupila se všemi první očkování a vše proběhlo hladce. No na to jaká jsme byli trhací smečka, to byl úspěch.
  • Den „D“ 19.12.2008. Přijeli si pro mne Milan a Evča a já jsem s nimi odjela do mého nového domova. Cestu jsem prospala a hned si doma ukradla papírový kapesníky.
  • Dne 6.1.2009 jsem zůstala poprvé sama doma. No to byl ale šok, vážení. Takhle mě tam nechat samotnou. Taky jsme jim to řádně doprovodila štěkáním, ale nějak si to pořád nechtějí nechat vysvětlit.
  • Dne 16.2.2008 mi začaly vypadávat první zoubky a tak jsem musela ještě navýšit mé trhačské úsilí na nejvyšší možnou hranici.

 To by byl asi přehled těch nejdůležitějších dat a co že se to vlastně událo během těch dvou měsíců, co mě mají pánečci doma? No k mým největším úspěchům patří samozřejmě spaní v posteli. I když se pánečci snažili mne to odnaučit, tak sami zjistili, že mému psímu pohledu a soucitnému tulení se nedá prostě odolat. Jsem úplně nejšťastnější, když je oba můžu mít hned u sebe a to se pak zavrtám úplně celá pod peřinu a klidně spím i do desíti hodin.

Také jsme zažili mnoho krásných vycházek a pořád si někde hrajeme. Páníčci mě začali od začátku cvičit a tak už umím sedni, lehni, dávám pacinky (to mi šlo za pamlsek úplně samo), čekej a ke mně. Ráda si hraju s gumovým prasetem, co mám od prvního dne a vůbec nejlepší je kožíšek na kousání a taky PET flašky. To je ale takový rámus, že si všichni zacpávají uši. No nechápu je. Taky běhám v pohodě bez vodítka v lese a vystavuju vše co se hýbe. Jo a málem bych zapomněla na klacky. To je moje lesní zábava číslo 1. Malé i velké, tlusté i tenké, prostě všechny. Nejvíc ale miluju, když můžu nosit klacky minimálně šedesát čísel dlouhé a ještě delší. Já jsem přece vižla a tu ňákej kmen od stromečku nemůže zaskočit.

Na procházkách potkáváme plno malých i velkých pesanů, ale já se jich pořád ještě trochu bojím. Když se ale pěkně seznámíme, tak to je už v pohodě. Nejvíc se mi líbilo setkání s Atoskem a Darpem. S těmi plánujeme už další výlety, tak se moc moc na všechny těšíme. Dokonce jsem poznala i Atoskova bráchu Saurona, ale to jsme vůbec netušili, když jsme ho náhodou potkali v lese. Ale ten je už zadanej, protože miluje Enji no. Ovšem Atosek je lepší partie, to já zas musím vědět, že?

Jinak teď už zůstávám pravidelně doma a jsem to ale hodný pejsek, když jsme skoro nic ještě nezničila. Jen miluju papírový kapesníky a taky rukavice. Dyť oni jsou tak dobré a jak se dají žvýkat krásně. I ten tenisák se dá krásně ohlodat a pak mám zelené třásně v bobečkách. No nádherné!!  Ovšem nepohrdnu ani balíčkem sušenek, či třeba prostěradlem. Ale spíš mě baví štěkání a škrábání na dveře. To vám je taková švanda, že si to užívám dokonale. Taky ty dveře jsou trochu načnutý, ale jenom malinko. Určitě to není žádná katastrofa.

Jsem moc ráda že mám takový páníčky jaký mám, kteří mi věnují svůj čas a můžu s nimi podnikat plno zajímavých věcí. Prý se od dubna chystáme na cvičák, tak jsem na ně zvědavá. No nevím, jak se tam chtějí cvičit, ale já si je dokážu vycvičit i sama, no ne?

Tak vás všechny přátelé zdravím a věřím, že příště bude také plno novinek, o které nezůstanete ochuzeni. Teď si na všechno ani nedokážu vzpomenout, ale nebojte, zase příště něco vymyslíme. Mějte se všichni krásně. Haf baf Airinka

 

—————

Zpět