Akce Labe: První letošní koupání

26.02.2010 12:11

Musím se vám pochlubit s tím, co se mi včera povedlo. Sice jsem zůstala pánečky mírně nepochopena, ale hlavně vižlí kámoši a kámošky mne pochopí dokonale. Byli jsme s pánečkama na prochajdě kolem Labe a mě se podařilo se poprvé vykoupat. No co k tomu dodat, že? Prostě jsme zabodovala na plné čáře.

Odpoledne, když dorazili pánečci z práce, jsme vyrazili opět na prochajdu a tentokrát zase na naši oblíbenou cestu kolem Labe. Venku bylo úplně nádherně, sluníčko svítilo jako už dlouho ne a jaro jakoby už neodvratně klepalo na dveře. Takže jen jsem je viděla přijet domů, už jsem se nemohla dočkat až vyrazíme a mimochodem opět je radostí trošku poskákala. No normálka ne?

Ale abych se vrátila tedy k tomu koupání. Nejprve si představte, že jdeme pohodlně po cestě, potkáváme první pejskaře a já si běhám kolem páníků, po louce a po břehu. Občas vyhrábnu nějakou díru, která mi připomíná, že by se tam mohla skrývat myšička a taky už se dá zase žrát tráva. Je to prostě dokonalost sama. Sice musím zase krapet poslouchat a trénujeme downování, ale já jim ukážu. Hlavně ale vím, že nesmím dát na sobě znát, že se chci koupat, jelikož by mě to pánečci hned zarazili a tak se na to musí nenápadně a hlavně rychle.

Kačenky se houfně srocují na naprosto klidné hladině řeky, plavou sem a tam a úplně vybízejí k tomu, aby tam jakýkoli jiný pes skočil za nimi, ale já ne. To je pod mou úroveň a kačenky mne naprosto nezajímají. Ovšem jak si tak běžím, najednou vidím z vody koukat asi 10cm klacík ve vzdálenosti asi 2m od břehu. Že je to konec větve, která nepůjde vytáhnout ale ještě nevím. Ladným pohybem se hbitě přibližuji ke břehu a než stačili pánečci cokoli zavolat, tak jsem už předníma nohama ve vodě. Dosáhnout ale na něj namůžu, takže nezbývá nic jiného, než tam hupsnout celá. Sice už za sebou slyším: „Ke mně, ke mně“, ale jestli jsem to slyšela dobře, to tedy fakt nevím. Asi jo, ale co se dalo v téchvíli dělat? Pár temp po vzoru Michaela Phelpse a už jsem zase na břehu.

Celá akce mi zabrala asi 10 vteřin a i když neskončila úspěšným vytažením větve, s příjemným pocitem dobře vykonané práce jsem musela zpět k pánečkům. Naštěstí ale bylo teplo a sluníčko, takže za chvíli jsem byla usušená.

Rada pro ostatní čtyřnožce: Musíte na to s rozumem, nenápadně a hlavně
rychle. Než se pánečci rozkoukají, budete zase zpět na břehu.

Ahoooj Já

—————

Zpět